18.6 2015
Jakmile se začaly mezi překladateli šířit překladové paměti (TM), zjistili, že je to velmi užitečná věc, protože se do nich dají ukládat už přeložené segmenty (věty, úseky textu) a jsou tak kdykoliv připraveny k dalšímu použití při překladu stejného nebo podobného segmentu.
Ale není překladatelé nad tímto danajským darem úpí , protože všechny překladatelské agentury a zadavatelé překladu vyžadují používání TM, a pak neplatí překladateli za překlad téže věty. V tomto systému, překladatel vlastně koná více práce s používáním TM, ale dostává méně peněz za překlad opakujících se částí textu než v době, kdy ještě nebyly TM. Samozřejmě TM se používá ve všech překladových programech CAT.
Používání TM je vlastně nakonec velká výhoda jen pro agenturu nebo zadavatele překladu a ne pro překladatele.
Výsledkem tohoto procesu je, že překladatelé jsou vlastně nuceni zvýšit svoji běžnou standardní cenu za jedno slovo či normostranu, aby vůbec přežili u dokumentů, kde se vůbec žádný text neopakuje a použití TM je vlastně zbytečné nebo nevhodné. Agentura nebo zadavatel pak vlastně za překlad zaplatí víc, než před příchodem TM. Ale ten samý zákazník sveřepě trvá na používání TM pro překlady, ačkoliv v celém dokumentu jsou maximálně dvě nebo tři věty, pro které by mělo TM smysl.
Používání TM u všech překladů se stalo silně zakořeněným zvykem u většiny agentur právě kvůli možnosti snížení sazby za opakování textu. Na každý text pak použijí co nejvíce překladových pamětí i navzájem nesouvisejících právě jen kvůli snížení počtu nových slov na překlad.
Někteří výrobci TM pamětí nebo programů si dokonce pořádají kurzy jak s TM pracovat nebo jak pracovat s CAT programy, které příslušné TM podporují.
Narozdíl od manuálů, kde je velké množství opakujícího se textu a nutnost dodržet jeho konzistenci (dílenské příručky, pracovní postupy) a některé standardizované právní a ekonomické dokumenty, statistická analýza velké překladatelské firmy nebo agentury za celý rok nám pravděpodobně ukáže nutnost používat TM, kombinovanou s nutností zvýšit překladatelům cenu za slovo, což nakonec vyústí ve zvýšení ceny koncovým zákazníkům.
Když se na trhu objevily první TM, jejich výrobci slibovali, že výrazně ulehčí a zrychlí práci překladatelů kvůli odpadnutí nutnosti překládat už přeložené věty a segmenty. Ale v dnešní době, když je používání TM vlastně překladatelům vnuceno, systémy TM zpomalují překlad, nutností stejně kontrolovat každou už předpřeloženou větu (dosti často zadarmo nebo jen za pár procent výchozí sazby).
Freelance překladatelům jsou dneska vlastně nabízeny už text jen přímo zformátované do nějakého TM systému, kde kontrola, korektura a hlavně práce s textem je noční můrou, daleko vzdálenou původnímu překladu v prostém textovém editoru.
U některých agentur a zákazníků dokonce zvítězila forma nad obsahem a způsob překladu pomocí TM vítězí na překladem samotným.
Někteří hodně zkušení překladatelé mají snahu diktovat svůj překlad přímo pomocí systému rozpoznávání řeči přímo do počítače, kde se jim na obrazovce přímo ukazuje text v cílovém jazyce, namísto zdlouhavého psaní na klávesnici, které je často nejslabším článkem řetězu v překladu. Nebo pošlou svůj překlad emailem korektorovi, který opraví případné chyby. Většina překladatelů totiž umí mluvit rychleji, než jsou schopni psát na klávesnici, tak se ušetří velké množství času a čas jsou v překladatelském průmyslu peníze. Zkušený překladatel, který pracuje ve své specializaci, je schopen za den nadiktovat až 10 000 slov v cílovém jazyce.
Dneska není zatím stoprocentně možné používat systém pro rozpoznávání hlasu přímo s TM. Většina časové ztráty při překladu vzniká právě rozkouskováním textu na segmenty pomocí CAT programu. Překladatel tak musí každý segment napsat zvlášť, podle dělení segmentu ve zdrojovém jazyce, které vždy nemusí odpovídat dělení v cílovém jazyce. Překladatel je vlastně pak bržděn segmentováním a jeho hodinový či denní výkon se tím sníží.
Překladatelům je často kladeno na srdce, nebo dokonce ve smlouvě přímo uloženo důsledně dodržovat použitou TM zaslanou agenturou nebo zadavatelem překladu, která ale může být plná nepřesností či dokonce chyb. Chyby nemusí být úmyslné, ale někdy má zdrojový segment více variant překladu a ani jedna se zde nacházející se z různých důvodů, třeba gramatických, nehodí. Překladatel překládá celý text podle kontextu a v návaznosti na předchozí, ale i následující věty. Další komplikace mlže nastat, při nabízení fuzzy matchů nebo konkordancí. Překladatelům není jasný systém, který TM nabízí pro nabídky a někdy se stane, že nejvhodnější překlad vůbec není nabídnut nebo je až jako poslední. Někteří překladatelé také důsledně vycházejí z počtu slov ve výchozím nebo naopak cílovém jazyce (například němčina-angličtina). Panuje zde totiž mylná představa, že stejný počet slov výchozího jazyka trvá přeložit stejnou dobu. Zavedení TM má pak opačný efekt, kdy se určitý segment ve výchozím jazyce vyskytuje v TM několikrát a překladatel pak další dobu vybírá vhodný, místo aby ho přeložil rovnou tím správným způsobem, jako bez použití TM.
Jak tedy tento problém vyřešit? Mít agenturu se stálým okruhem zákazníků a překladatelů, s online TM pamětí, do které budou překladatelé přispívat svými překlady a rovnou tím ulehčovat práci dalším členům týmu. Prodělá na tom ale agentura, protože statistika překladu se dělá před jeho započetím a může se stát, že pokud rozdělíme projekt mezi více překladatelů, jeden větu přeloží do online paměti a druhý ji třeba i částečně použije, ačkoliv ji měl překládat jako novou a jako takovou ji dostal zaplacenou.
Narozdíl od standardizovaných dokumentů typu manuály, příručky, zákony a podobně, kde je jazyk vhodný na použití TM, už jen používáním neměnných zažitých frází a klišé, myšlenka používání TM není mrtvá, protože opakování šetří nejen čas, ale ve výsledku i peníze. Pokud si překladatel za svoji praxi napřekládá dostatečné množství textu a nemá smluvně ošetřen zákaz jejich používání i pro jiné projekty, mohou mu tyto dokumenty výrazně pomoci při překladu.